Tak Barcamp je s úspěchem za námi a teď už zbývá jen vyjádřit velké díky organizátorům, kteří si celou tuhle super akci vzali na svá bedra a odvedli obrovskou práci.

Kdo vlastně jsou organizátoři Plzeňského Barcampu jsme se dozvěděli v jejich medailoncích. Pojďme se na ně ale podívat ještě trochu víc zblízka.

Kolda je podle všeho chlapík, který válí s počítačema, dokáže vést tým lidí (o čemž jste mohli slyšet přednášku přímo na Barcampu a rád obsluhuje mobilní zařízení – ať už jsou to sáňky nebo BMW 🙂

Dle svých slov je “posedlý organizací a efektivitou”, ale co to znamená?

Jak taková posedlost organizací vypadá?

No to máš tak, že chceš mít zorganizované všechno a všechny 🙂 A pořád. Při mojí práci projekťáka je to určitě fajn vlastnost. Lidi mi totiž platí za to, že budou mít to, co si objednali a přáli, správně, v plném rozsahu a hlavně včas.

Vyžaduješ ji také sám od sebe, nebo se to vztahuje pouze na lidi, které vedeš?

Tak především od sebe. [smích] Od lidí z teamu, od kolegů nebo partnerů bych si organizovanost, přesnost a dochvilnost přál. To se v praxi bohužel zase tak často neděje. Běžně tak hlídám termíny a úkoly i dalších.

Existují světlé vyjímky a to je potom panečku jízda! To všechno frčí, odsýpá, jéje 🙂 Tady si vždycky vzpomenu na Romana Sterlyho, se kterým se mi spolupracovalo na jedničku s hvězdičkou.

Ovládáš organizaci i v soukromém životě nebo je to čistě doména Tvé práce?

Obojí. V práci to vnímám rozhodně jako svojí velkou výhodu a přednost. V osobním životě je určitě fajn, že si levou zadní zvládnu zorganizovat výlet nebo dovolenou. Horší to už ale je v momentě, když přemýšlím nad tím, jak by se moje narozeninová oslava dala zefektivnit, jak ušetřit čas a peníze. Příklady snad raději ani uvádět nebudu (to víš, když hostům pomáháš zeefektivnit a organizovat jejich logistiku na místo akce, ne vždy to vítají) a jen podotknu, že jsem rád, že to se mnou vydrží.

O svobodě v práci a o posouvání hranic

Co si můžeme představit pod termínem svoboda v práci?

Termín “Svoboda v práci” jsem poprvé zaslechl od Tomáše Hajzlera a ta myšlenka mě přímo nadchla. Vlastně když jsem zakládal s kolegy před asi deseti lety firmu, automaticky jsme to aplikovali, jen jsme to neměli pojmenované. Pod svobodou v práci si představuji to, že můžeš být člověkem, partnerem svému zaměstnavateli a ne jen řadovým zaměstnancem XYZ. Znáš svojí hodnotu, pracuješ proto, že Ti to dává smysl. Můžeš do práce přijít a odejít, kdy chceš. Protože sám víš nejlépe, kdy a kde jsi potřeba. Můžeš si vybrat, kde budeš pracovat, co Ti vyhovuje. Děláš to, v čem jsi dobrý, tím pomůžeš totiž nejvíce. Můžeš se svobodně rozhodovat a říkat, co Tě trápí. Můžeš být tím, kým chceš být. Je paradoxem že jsme jako lidi v ČR “svobodní”, ale velká spousta z nás tráví svých 8-12 hodin denně v práci, kde nezavadíš ani o náznak svobody.

Je to vůbec reálné, aby zaměstnanci sami vyhodnocovali, kdy mohou do práce přicházet a kdy odcházet? Znáš nějaké firmy, které toto pravidlo u svých zaměstnanců aplikují?

No jasně 🙂 Třebas u nás v Socialbakers, velkým průkopníkem v ČR je Etnetera.

Nabízíš tyto možnosti svým spolupracovníkům?

Rozhodně! Už to považuji na tolik za samozřejmé, že když občas vidím nebo slyším, jak to může (ne)fungovat jinde, je mi z toho špatně.

A jak se v praxi “posouvají hranice možností”?

Posunout hranici je jednoduché: Podíváš se na ní, chytneš jí a trochu jí posuneš. Prostě o kousek dál, než byla. A pak znova. A ještě kousek… Hranice je často jen námi vytvořená nebo domnělá mez, za kterou se nedá jít. Já jsem si třebas myslel, že můžu být jen účastníkem Barcampu. Ale před třemi lety jsem jí posunul, když jsem si v Plzni stoupl na podium před dvě stovky lidí a řekl jim, že je vítám na Prvním Plzeňském Barcampu a ať si to užijí. Letos máme přihlášeno téměř pět set účastníků. Tak posunul jsem jí, nebo ne?

Koldovo začátky

Jak začínala Tvoje pracovní dráha?

Tak to jsi mě trochu zaskočila. Už dlouho se mě na to nikdo neptal. Já jsem byl dost aktivní a podnikavý už od mala. Pamatuji, jak jsem chodil po sousedech a sbíral kartonové krabice a nebo padaná jablka. Moje brigádnická činnost byla vůbec dost pestrá (můj článek na blogu).

Abych se dostal k tomu, co máš asi na mysli. Dříve mě bavila elektronika (diody, elektronická udělátka, mikroprocesory, atp.) a myslel jsem, že se tím budu živit. Nicméně to už začínaly počítače a to bylo moje. Zajímal jsem se o hardware a stavěl jsem počítače pro přátele a známé. To bylo jen kousek k Software. A k Windowsům. Dělal jsem lidem servis kolem počítačů, pomáhal, školil.

Paralelně s tím jsem taky přičuchl k programování, kdy jsem se přes Karla, Žofku, dopracoval k objektovému “Céčku”, které mě hodně bavilo. Na konci základky jsem si napsal svojí první počítačovou hru, adventuru, s grafikou (tenkrát OpenGL) i s dabingem, který mi namluvila moje maminka.

Postupně jsem se dostal k PHPčku a webovým stránkám – tehdy vypadaly weby dost jinak (takhle vypadala domovská stránka Seznamu). Celou střední jsem tak dělal weby a projekty pro své okolí. K PHPku se brzy přidalo také stylování (CSS), které mě taktéž nadchlo. V prvním ročníku vysoké jsem s kolegy založil firmu, kdy jsme začali dělat kvalitní webové stránky na zakázku.

Tím končí mojé éra programování a vůbec tvorby, protože na to nebyl čas. Přirozeně jsem se tak dal na dráhu projekťáka, který má ale stále dost hluboký vhled do technologií a rozumí “těm ajťákům” a umí si představit, co je za tím dřiny.

V rámci vedení firmy jsem se naučil spoustu věcí z oblasti ekonomie, financí, daní, náboru lidí, stavění teamů, jednání s klienty, domlouvání zakázek… Když se naše “klučičí” cesty rozešly (byli jsme z různých koutů republiky a univerzita nás přestala spojovat), cesta projekťáka se mi líbila úplně nejvíce.

Dnes jsem už několik let šťastně zaměstnán u úspěšné české firmy Socialbakers, kde pracuji jako Product Owner (Projektový manažer v terminologii SCRUMu).

Začátky Plzeňského Barcampu

A jak jsi se dostal k Plzeňskému Barcampu?

Od začátku věků Barcampů v Čechách jsem se jich aktivně účastnil a užíval si to, kolik nových informací jsem získal a kolik zajímavých lidí potkal. Prostě parádní záležitost, která mě nadchla natolik, že jsem se rozhodl přinést Barcamp i do Plzně. To byl samý Vsetín, Ostrava, Brno … a západní Čechy nic. Začátkem dubna 2014 se to ale změnilo 🙂 Více o mých začátcích s Barcampem najdete v mém rozhovoru pro MladéhoPodnikatele.cz (odkaz na článek).

Co je Tvoje úloha v jeho organizaci?

Vymýšlím nové věci, nápady a snažím se posunout hranice, však víš 🙂 Na starosti mám finanční a právní stránku věci, řeším všemožné technické záležitosti, připravuji videozáznamy z přednášek, … A spousta dalších věcí, které jsou potřeba.

Koordinuješ i tým Barcampových organizátorů? Máte rozdělené sféry působnosti?

Nekoordinuji, pouze se synchronizujeme, abychom věděli, kdo co dělá a nebo potřebuje. Úkoly a oblasti máme celkem jasně rozdělené.

Kolda jako bůh člověk

Na videu jsme Tě viděli jako zdatného řidiče. Co Ti jde líp – sáňky nebo auta? 🙂

Rozhodně auta 🙂 Ta mě baví. Mám k nim kladný vztah již od mala. Vůbec mám slabost pro stroje. A čím lepší a silnější jsou, tím lépe. Na videu byl záznam z letiště, kdy jsme testovali nové modely BMW. Teď si dělám zálusk na autíčko na baterky – Tesla mi přijde jako krásná ukázka pokroku.

Jaká je Tvoje silná stránka?

Umím si představit projekt dopředu, vím, jak to dopadne a na co je potřeba si dát pozor. Vidím problémy, které většinu lidí ani nenapadne, že by mohly nastat.

A když si k tomu přidáš mojí pečlivost, organizovanost dochvilnost a preciznost, … No, jsem projekťák k pohledání 🙂

A máš nějaké slabiny? 🙂

Nejsme u pohovoru, takže Ti ani neřeknu svojí slabou stránku, ani kde se vidím za pět let. Navíc nechci, aby si to potom někdo přečetl.

Ne kecám, je to upřímnost…

Upřímnost bývá většinou spíš silná stránka – v čem spočívá její negativum?

S upřímností je to jako s pravdou. Všichni se tváří, že jí chtějí, ale není tomu tak. Jen vážně málokdo si přeje dostat skutečný feedback, objektivní kritiku. Lidé raději slyší: “Jo, dobrý.” a jsou spokojeni. Často i Ti, kteří feedback chtějí, ve skutečnosti o  upřímnou odpověď neustojí.

Negativum vnímám právě v tom, že často upřímně odpovídám a kritizuji a to v domnění, že to lidem pomůže, že se díky tomu mohou posunout. Jenže to obvykle nepadá na úrodnou půdu.

Jirko, děkuji za Tvůj čas a ochotu a těšíme se zase za rok, jakými novými možnostmi nás překvapíš 🙂