Projektová seznamka aneb jak soustředit univerzitní nápady na jedno místo

Igor vede Akademii CZ.NIC – vzdělávací centrum pro ajťáky a zájemce o internetové technologie. Kromě své stálé práce však v minulosti spolupracoval na několika nových startupových nápadech. Aktuálně věnuje své úsilí novému projektu – webové aplikaci Coopix.cz, jejímž cílem je propojovat lidi a nápady.

“Dostal jsem se k IT přes studium psychologie a zájem o technologie. Už jako malej kluk jsem rozebral několik počítačů a nikdy je nesložil zpět 🙂” O tom, jaká je cesta vývoje webové aplikace a co všechno vás na ní může potkat se chystá přednášet na letošním Barcampu.

12527876_10208516387363251_1877419886_n (1)

Igore, proč jsi se rozhodl přednášet na Barcampu?

Částečně proto, že bych si to chtěl vyzkoušet – nikdy jsem na žádném barcampu nepřednášel. Hlavně bych se ale chtěl podělit o zkušenosti s vývojem projektu coopix, na kterém jsem poslední dobou pracoval. Věřím, že mnoho lidí pracuje na uvedení nové webové aplikace a mohli bychom tak vytvořit komunitu navzájem si sdílející nápady a tipy na usnadnění této často nelehké cesty. A samozřejmě taky chci zažít tu pověstnou atmosféru 🙂

Můžeš nám krátce představit svůj projekt?

Coopix je webová aplikace pro (nejen) studentskou spolupráci, vznikl během studia psychologie jako podpůrný nástroj, kterým měl sloužit k hledání zajímavých projektů a aktivit v rámci univerzity, do kterých by se studenti mohli zapojit. Pomáhá spojovat nápady s lidmi, kteří mají znalosti a dovednosti z požadovaného oboru. Je otevřen projektům v libovolném stádiu, od nápadu až po rozběhnuté aktivity. Ať už se jedná o vědecký výzkum, ročníkový projekt nebo třeba školní festival, cílem coopixu je propojovat lidi a projekty. Nabízí šanci studentům, aby získali první pracovní zkušenosti, rozvíjeli se v oblastech, které studují nebo je třeba jen zajímají. Hlavním záměrem je ale podpora spolupráce obecně. A pokud bude ještě k tomu mezi lidmi z různých oborů, někdy mám pocit i různých světů, pak je to právě to, oč coopix usiluje.

To je výsledný produkt. Ale cesta k němu byla dlouhá a museli jsme se toho spoustu učit “za pochodu”.

Kdo je cílová skupina Coopixu a co jí nabízí?

Především jsou to studenti, kteří mají vlastní nápady nebo rozjíždí vlastní projekty, stejně tak jej ocení studenti, kteří by se k něčemu rádi připojili a nabrali tak třeba prvotní pracovní zkušenosti. Ale mohou to být i výzkumníci a další pracovníci vysokých škol, kteří tak snadno mohou najít třeba probandy pro své výzkumy. Chceme soustředit univerzitní aktivity na jedno místo a šetřit lidem čas s obcházením nástěnek a podpořit vzájemnou spolupráci, která je například na některých amerických univerzitách naprostou samozřejmostí a často vede k větší názorové rozmanitosti a často i zajímavějším nápadům. Někdy říkáme, že coopix je taková projektová seznamka.

12516883_10208516386683234_665993467_o (1)

Když se medik, právník a psycholog potká, může z toho vzejít appka dobrá

Říkáš, že jste začali vyvíjet aplikaci nad kávou a bez zkušeností – jak jste se k tomu dostali a jak to všechno začalo?

Když jsme ještě s projektovým kolegou Petrem bydleli v jednom bytě, napadaly nás během psaní bakalářky samozřejmě nejlepší nápady na projekty, které bychom chtěli udělat, kdybychom neměli zrovna pár posledních týdnů před státnicemi a nemuseli se učit. A pak nám vlastně došlo, že tu chybí služba, kde by mohli studenti jednoduše zveřejnit svůj záměr, získat na něj zpětnou vazbu, podívat se, jestli někdo na něčem podobném nepracuje nebo se rovnou k někomu přidat.

Potřebovali jsme zkrátka aplikaci na podporu našich nápadů, kterých jsme měli opravdu hodně. Ne vždy jsme ale měli všechny potřebné znalosti pro jejich uskutečnění. Taky jsme trpěli nedostatkem času. Napadlo nás, že tohle nejspíš řeší hodně lidí kolem nás. Proto jsme se rozhodli vytvořit aplikaci s cílem efektivně spojovat lidi, kteří něco umí, s těmi, kteří mají odhodlání svoje nápady uskutečnit.

S jakými problémy jste se v začátcích potýkali?

Na začátku jsme ani nevěděli, že nějaké problémy máme, v tom je nevědomost začátečníků osvobozující. Co ale zpětně považuji za náš největší problém, mimo všechny programátorské záležitosti, že jsme se hodně soustředili na technickou stránku. Seděli jsme sami v naší kanceláři a kreslili různé diagramy a plánovali jaké funkce uděláme teď a jaké později. A trochu jsme opomněli lidi, pro které to vlastně tvoříme.

Jak se to vlastně stane, že se tři kluci z různých oborů spojí a začnou fušovat do webových aplikací?

Chtělo by se mi říct, že náhoda, ale není to tak. Petr si už během základky kompiloval Gentoo, což je linuxová distribuce, ale na programování se zpočátku moc necítil, tak jsme začali hledat někoho, kdo by se toho ujal. Náš vstupní kapitál byl přesně nula, takže jsme si nemohli najmout profíka. Petr se znal s Honzou, právníkem a naším současným backend programátorem, z koleje. Když jsme se pak potkali nad první společnou kávou, řekli jsme si, že to bereme jako skvělou příležitost se něco naučit, protože nikdo z nás nebyl odborníkem.

Jaký máš osobně postoj k tomu, když se někdo rozhodne o 180 stupňů změnit svůj obor?

Podle mě to může být velmi obohacující. V některých firmách je to dokonce zavedený přístup, nabídnout zaměstnancům přechod v rámci odlišných pozic. Ono to není tak, že by člověk všechno předchozí zapomněl. Naopak si přenáší zvyklosti či postupy z jednoho oboru do jiného, což je dost zajímavé a mohou tak vznikat velmi kreativní nápady.

A co bys poradil lidem, kteří takovou velkou změnu zvažují?

Začnete po malých krůčcích. Odborníkem se totiž člověk nerodí. Samozřejmě jednodušší je změna v rámci oborů, které nejsou podmíněny vzděláním nebo nějakou certifikací. Ale ani to není konečná. Nedávno jsem slyšel výbornou odpověď na to, jestli se máte pustit do studia medicíny, když už je vám přes třicet, než splníte všechny akreditace, tak vám bude čtyřicet. A ta odpověď byla, že čtyřicet vám bude stejně tak.

Je Tvoje přednáška určená pouze nějakému konkrétnímu typu posluchače?

Doufám, že si v mé přednášce každý něco najde. Ale myslím, že ji nejvíc ocení lidé, kteří se chtějí pustit do vlastního internetového projektu, ale teprve sbírají odvahu a malé pošťouchnutí by jim mohlo pomoct. Určitě také ti, kteří už v „něčem jedou“ a ocení tipy od podobného floutka jako jsem já.

12325540_10208516387123245_458886868_o (1)

 

Máme se těšit spíše na praktické nebo teoretické uchopení tématu?

Chystaná přednáška je spíš praktická. Vycházím z osobní zkušenosti, že mám radši konkrétní řešení, která jsou vyzkoušená a buď fungují či nikoliv, ale nejsou jen teoretickými úvahami.

Vyžaduje Tvoje přednáška nějaké vstupní znalosti?

Nevyžaduje. Ne, vážně, bude to příběh coopixu se zastávkami na sdílení tipů a zkušeností. Takže se posluchači nemusí nijak připravovat.

Co Tvoje přednáška posluchačům přinese?

Pár rad z naší zkušenosti, čeho je možné se na začátku podobného projektu vyvarovat. I pár tipů, co se nám osvědčilo, především z hlediska spolupráce v malém týmu, ale především podporu – že není nic důležitějšího než začít. Doufám, že pro posluchače bude moje přednáška také inspirací a postrčením k tomu, aby se sami pustili do některého ze svých projektů.

Proč by měla zrovna Tvoje přednáška zaznít?

Tohle je opravdu těžká otázka, protože když zazní moje, nezazní některá jiná, která je v něčem také zajímavá. Ale čeho si považuji asi nejvíc, že náš tým neprogramátorů se pustil do ryze IT projektu a myslím, že tohle je ten důvod, proč by právě moje přednáška měla zaznít.

Děkuji Igore za spolupráci a těšíme se, že v dubnu na slyšenou!

Pro Igorovu přednášku můžete hlasovat na tomto odkaze, čas máte ještě do konce března! 🙂