V minulém příspěvku jsme začali malý seriálek o organizátorech Plzeňského Barcampu. Koldovo vyprávění si můžete stále ještě přečíst, dnes bychom se však chtěli zaměřit na černovlasou krásku, která na Barcampu sklízela úspěch se zákulisní přednáškou Jak se neposrat z organizace vlastních akcí.
Endis se nám už měla možnost představit ve svém videomedailonku.
Po jeho shédnutí jsme mohli zjistit, že je to vlastně taková vrchní organizátorka a motivátorka. Přednáší o seberozvoji, snaží se z lidí vydolovat to nejlepší (přestože, jak dodává, očekává to nejhorší).
O inspiraci, motivacích a malých radostech
Jaké přesně jsou to ty nejlepší věci, které člověk získá zadarmo?
//smích// Jsou to takové ty věci, které si nemůžeš koupit – úsměv, poděkování, udělat někomu radost, když to nečeká… např: popřát pani v obchodě hezký den a ať jí to rychle uteče… mávnout na řidiče auta, kterej Tě pustil na přechodu… vymýšlím různé věci, kterým chci dát lidem najevo, že jsou v mém životě důležití a že mám radost, že jsem je mohla potkat – třeba minulý víkend jsem zajišťovala trička na jednu konferenci a protože to bylo poslední setkání, napadlo mě, že bych ke každému tričku udělala jmenovku a dala k tomu třeba 2-3 fotky z dříejších setkání… nevěřila bys, jaký to mělo úspěch – lidé si povídali, každý měl jinou verzi s fotografiemi – dostali tričko se jménem. Ne jen obyč triko z PTD, ale pojmevané tričko se vzpomínkami =)
Dostává se Ti podobných malých radostí i nazpátek?
Ano, ale neumím si jich vážit a neumím je přijímat… bohužel….
Jsem podle knihy “5 jazyků lásky” dárečkový a chválící typ – takže nejvíc mi udělá radost nějaká věc, kterou můžu třeba nosit u sebe, nebo si jí vystavím a vím, že je od lidí, kteří mě mají rádi, váží si mé práce a dali mi to s láskou… Stejně tak slova chvály… ale tak kdo by nestál o pochvalu a ocenění. No a když se nedostává, tak se prostě musíš obětovat a říct si to sám – “Endis, jsi prostě dobrá”.
Něco takového se stalo i teď na Plzeňském Barcampu, když jsem dostala od členů Promoteamu puzzle s fotkou organizačního týmu #BCJC – to bylo parádní!
Aplikuješ nějaký vlastní univerzální recept na štěstí?
Myslím si, že nic takového neexistuje =)
A máš alespoň nějaký vlastní recept, jak se dostat ze splínu/jarní únavy/podzimní deprese/zimního spánku či jiného mentálního neřádu?
Uklízím, třídím a vyhazuju věci – respektive zbavuju se takového toho bordelu kolem sebe. Skvělý článek je o tom zde!
A taky mám sepsané své cíle… mám jich zatím 142! Můžou být malé i velké – je tam třeba přesně přesunout a vytřídit zimní věci a vedle toho mám navštívit základní tábor na Mount Everestu. Takže když “nevím coby” začnu plánovat splnění některého z cílů =)
Kde čerpáš inspiraci v pracovním či osobním životě?
Paradoxně asi nejvíc z vlastních zkušeností – to zní hrozně egoisticky :D… protože i pád na hubu je pohyb dopředu… /smích/ Nicméně ráda se vzdělávám – chodím na přednášky, jezdím na konference (jooo, i na ty, které nepořádám), čtu si, mám svou skvělou osobní koučku (Ivetku), ráda si povídám s lidmi =)
Jaký typ konferencí, přednášek Tě baví?
To je různé, chodím ráda na přednášky ze serveru psychologie.cz – naposledy jsem byla třeba v Praze na skvělé přednášce doktora Radkina Honzáka o vyhoření a miniscénářích, které si sebou neseme z dětství, těším se na přednášku Petra Ludwiga v květnu tady v Plzni – jak jinak než o prokrastinaci. Poslouchám různé webináře – Aleše Kalinu či přednášky na TEDu – s titulkama.
Co se týče konferencí, jezdím na Devel, Shopcamp, barcampy v ostatních městech, Global Leadership Summit – konferenci o leadershipu a podobně.
A jaká byla poslední knížka, kterou jsi přečetla?
Nikdy nejez sám.
Královna organizací ve svém živlu
Jakou akci, která se v začátcích jevila jako ta nejnemožnější, jsi dotáhla do konce? Co ti v tom pomáhá?
Byl to asi můj první Studentský ples pro ZČU. Byla jsem v prváku, vyplesklý ucho na vejšce od října… a v prosinci jsem kývla na nabídku pomoci s organizováním tak velké akce (Studentský ples je tematicky laděný večer v prostorách Plzeňského Parkhotelu pro cca 1300 účastníků)… V takovém tom “seznamovacím kolečku organizátorů” co by si kdo vzal na starost, padla otázka, kdo si vezme na starosti patnery, dárky do tomboly atd. Chvíli bylo ticho, nikdo se k tomu nehlásil, nechtěl to mít na starosti… a já měla pocit, že tady je příležitost – že zazářím 😀 Byla jsem holka z Varů, v Plzni teprve dva měsíce, ale byla jsem přesvědčená, že sponzory seženu. No a sehnala jsem!… Měli jsme krásných 800 cen, nějaké finanční partnery a mě oslovování partnerů a vymýšlení spoluprácí tak nějak nepřestalo bavit =)
V celém tom procesu mi pomáhá víra v to, že některé firmy se chtějí prezentovat jinak a chtějí dělat věci jinak – netradičně. Ráda vymýšlím právě různé formy spolupráce a když najdu typově kluky z Galosoftu, Wedosu, či Beneše a Michla, pány z BohemiaSoftu… to je potom radost vymýšlet nové věci!
Kdy jsi s organizováním akcí začala? A kde?
… před dávnými a dávnými časy, kdy byla Endiska ještě malá, navštěvovala základní školu v Chodově, tak se jí tehdy pančitelka třídní zeptala, zdali by mohla vybrat peníze na školní koncert. No a samozřejmě mohla! Z pokladníka se postupně stala předsedou třídy, začala vydávat třídní časopis, plánovala výlety pro kamarády… společné květiny pro učitele na konci školního roku, maturitní ples a tak dále a tak dále. No a teď už jen samé konference, plesy, workshopy, exkurze… pozitiva a sociální jistoty… na deset let dopředu 😀
Jak jsi se dostala k Plzeňskému Barcampu? Jaký je Tvůj příběh?
Před lety jsem nastoupila do Soušlbejkrs jako testerka webových aplikací. Měla jsem to jako brigádu při škole, ale spíše to vnímám jako takovou svou první pořádnou práci.
Seznámila jsem se s Jirkou, Jirka objížděl barcampy na východě a chtěl ho mít tady taky… Tak jsem si řekla – jo, proč ne. Kdy to bude 🙂
Co je Tvoje úloha v jeho organizaci?
Co bys řekla – sháním partnery! domlouvám různé typy spoluprácí – finance, bartery, personální pomoc, materiální zajištění, zapůjčení techniky, zařizuji prostory, wifinu, autobusy, trička, workshopy, a nově podávám samé rozhovory —> to byl nejdříve Mladý podnikatel, potom Dioné, blog Jíst, meditovat, milovat a teď Ty =)
Endis jako bůh člověk
Mimo jiné jsi zorganizovala vlastní verzi Prostřena. Jak jsi se k tomu dostala? A vaříš ráda?
Vlastní verze Prostřena vznikla z celkem praktických důvodů. Když už konečně mám nějaký ten čas doma a rozhodnu se, že ho strávím v kuchyni – udělám tedy kotel vývaru. Nicméně jsme na něj dva – tak si ho dáme v sobotu, potom v neděli…. A zhruba někdy ve čtvrtek míří ¾ obsahu do WC…
S přáteli se obvykle vídáme buď v restauracích, nebo v kavárně, nebo večer na pivu… a tak nás s Jiříkem napadlo – co to spojit – Ty uvaříš něco dobrého, já připravím zábavu mezi hlavním jídlem a dezertem. No… a vlastní verze je v tom, že si pozvaní přátelé musí udělat zhruba 6-8 hodin času, zhruba dva dny předtim nejíst, aby zvládli Endisky 7 chodů a Jiříkovo rozpečenou bagetku.
To zní skvěle. A stále chodí? A pokud ano, nevšimli jste si zatím neodůvodnitelného příbytku na váze Vašeho okolí? 🙂
Chodit chodí a někteří se i vracejí! Ohledně váhy si troufám říci, že zatím nemám žádné negativní zprávy =)
Jaká je Tvoje silná stránka?
Nééééé, to bychom tu byli dlouho – povím Ti ty slabé =) a navíc není to stránka ale hned několik stránek 😀
A jaké jsou tedy ty slabé?
Jsem perfekcionista, nejsem týmový hráč a všechno si beru až moc osobně =) a neumím říkat NE =), i když na tom usilovně pracuji…
A taky neumím anglicky a nesnášim všechny takový ty divný slova jako mítink, brífink, dejly, bazword, slekbot, bejskemp, kól, vykomunikovat, vydiskutovat 😀 … copa to neumíme říct normálně česky 😀 A ještě nemám ráda hyperkorektní češtináře – by jsem a podobně =)
A napadá tě nějaký jejich kreativní překlad do češtiny nebo plzeňštiny? 🙂
Asi nemusí být ani nijak kreaktivní… ale tak když mám mítink – tak mám prostě schůzku s více lidmi – poradu, jednání =) Jdu si zavolat, jdu s někým něco domluvit, projednat, připravit… =)
Endis, moc děkuji za Tvůj čas a těším se, jakou další skvělou akci na nás přichystáš 🙂